Krajina zdejší od válek husitských až do r. 1620 byla osazena českými bratry. Po Bitvě bělohorské roku 1624 byli všichni českobratrští kněží z far vypuzeni. Císařským patentem roku 1627 bylo nařízeno vystěhování všem obyvatelům jiného vyznání než katolického. Ti, kdo se nechtěli vystěhovat, přijali na oko víru katolickou, v srdci však zůstali při staré víře a i své děti v ní tajně vychovávali. Zakuklení čeští bratři scházeli se k modlitbám ve stržích pod Kačím vrchem. Tolerančním patentem (císař Josef II. - 1781) bylo dovoleno protestanské vyznání helvetské a augsburské. Mnoho tajných českých bratrů přihlásilo se k helvetskému vyznání jakožto nejbližšímu víře českobratrské.
První dřevěný kostelík (modlitebna) se začal stavět 1. května 1786 a posvěcen byl 3. listopadu 1787. Byl druhým kostelem postaveným v Čechách po vydání Tolerančního patentu. Farář Jan Kašpar jej pak nahradil roku 1823 kamenným, který stojí dodnes. Prvním farářem byl Samuel Galambosy, po něm se vystřídalo do roku 1812 sedm farářů maďarského původu. Prvním českým kazatelem byl Josef Šedivý (1812 - 1820). Při sboru byla postavena a 20. října 1785 otevřena škola. Fara byla vystavěna vedle kostela roku 1815. Za faráře Španiela byl uzavřen starý hřbitov (kostelní) kolem kostela a byl vystavěn nový hřbitov blízko za obcí na místě, kde je dosud.
Když přišel do Soběhrd roku 1905 farář Šebesta, byl kostelík ve špatném stavu, trámy a stropy byly prohnilé, proto kostelík obnovil. V létě 1909 byla přistavěna ke kostelu věž v biedermayerovském slohu a byly opraveny stropy. Opravu navrhla a provedla fa J. Blecha z Prahy. Novostavba byla vysvěcena 1. listopadu 1909. Roku 1910 zazněly o první říjnové neděli na nové věži tři nové zvony, jejichž jména byla Hus, Žižka a Chelčický. Za války byl zvon, který měl jméno statečného válečníka českého, zabaven na válečný materiál. Soběhrdský sbor patřil k největším v Čechách, vzdušná čára od západu k východu měřila 60 km a od severu k jihu 50 km. Roku 1925 byl zřízen nový sbor v Benešově.