Krajina zdejší od válek husitských až do r. 1620 byla osazena českými bratry. Po Bitvě bělohorské roku 1624 byli všichni českobratrští kněží z far vypuzeni. Císařským patentem roku 1627 bylo nařízeno vystěhování všem obyvatelům jiného vyznání než katolického. Ti, kdo se nechtěli vystěhovat, přijali na oko víru katolickou, v srdci však zůstali při staré víře a i své děti v ní tajně vychovávali. Zakuklení čeští bratři scházeli se k modlitbám ve stržích pod Kačím vrchem. Tolerančním patentem (císař Josef II. - 1781) bylo dovoleno protestanské vyznání helvetské a augsburské. Mnoho tajných českých bratrů přihlásilo se k helvetskému vyznání jakožto nejbližšímu víře českobratrské.
Prvním farářem byl Samuel Galambosy, po něm se vystřídalo do roku 1812 sedm farářů maďarského původu. Prvním českým kazatelem byl Josef Šedivý (1812 - 1820). Při sboru byla postavena a 20. října 1785 otevřena škola. Fara byla vystavěna vedle kostela roku 1815. Za faráře Španiela byl uzavřen starý hřbitov (kostelní) kolem kostela a byl vystavěn nový hřbitov blízko za obcí na místě, kde je dosud.
Když přišel do Soběhrd roku 1905 farář Šebesta, byl kostelík ve špatném stavu, trámy a stropy byly prohnilé, proto kostelík obnovil. V létě 1909 byla přistavěna ke kostelu věž v biedermayerovském slohu a byly opraveny stropy. Opravu navrhla a provedla fa J. Blecha z Prahy. Novostavba byla vysvěcena 1. listopadu 1909. Roku 1910 zazněly o první říjnové neděli na nové věži tři nové zvony, jejichž jména byla Hus, Žižka a Chelčický. Za války byl zvon, který měl jméno statečného válečníka českého, zabaven na válečný materiál. Soběhrdský sbor patřil k největším v Čechách, vzdušná čára od západu k východu měřila 60 km a od severu k jihu 50 km. Roku 1925 byl zřízen nový sbor v Benešově.