Správní území obce Petroupim se rozkládá na jednom katastrálním území Petroupim o výměře 950,63 ha. Ve správním území obce jsou tyto místní části: Petroupec, Petroupim, Sembratec. V obci žije 288 obyvatel (rok 2015).
V dávnověku patřil kraj, v němž leží obec Petroupim, k župě kouřimské (zličské), jejímž střediskem byl hrad Kúřím, nynější Kouřim. Bylo to panství rodu Slavníkovců. Když tento rod roku 997 vymřel, dostal se kraj pod vládu Přemyslovců. Dle popisu pražské arcidiecéze, který byl udělán na rozkaz arcibiskupa Arnošta z Pardubic mezi roky 1344–1350, patřily arcidiakonátu kouřimskému a jeho části diakonátu štěpánovskému fary: Okrouhlice, Kozmice a Teplýšovice. V Petroupimi stával dvorec rytířů Jiskrů, kteří se psali z Petroupimě. První písemná zmínka je z roku 1318, kdy tu sídlil Beneš rytíř z Petroupimě. Dle dostupných informací se zde uvádí roku 1358 Ctibor rytíř z Petroupimě, roku 1388 Slávek rytíř z Petroupimi, roku 1440 rytíř Jan z Petroupimi, který se zúčastnil sjezdu šlechty v Čáslavi, roku 1463 rytíř Aleš z Petroupimi s manželkou Kateřinou, roku 1534 Vilém Jiskra rytíř z Petroupimi.
Roku 1560 patřila již část usedlostí k panství konopišťskému, pod jehož pravomoc patřila v dobách poddanství větší část petroupimských usedlostí. Jiná část vesnice Petroupimi patřila mračskému statku. To se snad stalo po zániku rodu rytířů Jiskrů z Petroupimi. Jan Mračský z Dubé se tu připomíná roku 1510. Roku 1725 koupil Mrač Jan Josef hrabě z Vrtby, který ji navždy spojil s panstvím konopišťským. Třetí část Petroupimi patřila k Bedrči. čtvrtá část osadníků byli svobodníci.
V obci je sídlo obecního úřadu, mateřská a základní škola, prodejna se smíšeným zbožím, pohostinství, kulturní dům s vývařovnou, z podnikatelské činnosti jsou to zámečnické práce, pneuservis, truhláři, tesař, elektrikářské práce, autodoprava. Živočišná výroba zde zanikla. Dominantou současné obce je budova školy, kulturní dům nebo víceúčelové hřiště.
V katastrálním území obce Petroupim, 8 km severovýchodně od Benešova, v nadmořské výšce 519,6 m, se nachází uprostřed smrkového lesa vrch Krásná Hora se zříceninou loveckého zámečku. Místo je cílem vycházek, prochází tudy turistická trasa z Čerčan do Ostředka. K odpočinku slouží zastřešené posezení. Vrch je cílem tradičního novoročního výstupu. Bývalý lovecký minizámeček s pravděpodobně dřevěnou nadstavbou, z něhož se dochovala pouze podezdívka se sklepením, sloužil Ferdinandovi d'Este a jeho hostům pro odpočinek během honů, které zde pořádal. Některé prameny uvádějí, že jde o pozůstatek kamenné konírny.
Pověst o kříži
Na křižovatce polních cest a pěšin k Petroupimi stojí již od dob pánů Kostků z Postupic starobylý kříž. Vypravuje se, že kdysi byli tři občané dopadeni při krádeži dříví. Dva z nich museli z ukradeného dříví vytesat a postavit vysoký kříž, pod ním pak museli svatosvatě slíbit, že již nikdy nebudou krást dříví. Toho třetího pustili, aby šel domů vyřídit, co ostatní dva musí udělat, aby na ně doma nečekali.
Pověst o vdově Kuthanové
Před rokem 1750 byli vlastníky čp. 2 v Petroupci bezdětní manželé Kuthanovi. O vdově Kuthanové se vědělo, že má peníze, a když 10. prosince 1757 zemřela, ujal se statku její synovec Matěj Bohata. Protože nevěděl, kde si v tomto statku Kuthanová uschovala své peníze, zavázal se, že je, naleznou-li se, spravedlivě rozdělí mezi přátele po nebožtíku Jakubu Kuthanovi a jeho manželce Magdaléně, rozené Bohatové. Tradovalo se, že je poklad ukrytý pod starou lípou, a když ji majitelé koncem sedmdesátých let předminulého století poráželi, přihlíželi i sousedé znalí této pověsti o vdově Kuthanové. Poklad dodnes nikdo neobjevil a dál čeká na svého nálezce.
Petroupimský poklad
Malým pokladem jsou keramické střepy z nádob z poloviny 15. století, některé se vzorem, jiné hladké. Tyto byly nalezeny v Petroupci a povrchovým sběrem lze získat drobné úlomky dodnes.
V Petroupci a Sembratci se nacházejí zvoničky z roku 1862. Zvonička v Petroupci stávala do roku 1970 v Petroupimi, postavení v Petroupci se dočkala až v roce 1987, kdy ji občané a rekreanti z Petroupce sami zrenovovali a postavili. V parku u kulturního domu je památník na paměť spoluobčanům padlým v první světové válce. Jeho původní místo bylo mezi dvěma lípami v ohybu silnice vedle školy.
Karel Patka
Mezi zdejší osobnosti patří jistě Karel Patka (1878–1932), řídící učitel v Petroupimi a první kronikář obce, který sepsal dějiny obce a jednotlivých spolků, zpracoval dějiny jednotlivých usedlostí od nejstarší minulosti až do roku 1930. Dále napsal řadu národopisných článků do různých časopisů, některé z nich jsou uloženy ve vlastivědném sborníku "Pod Blaníkem". Jeho práce je velikým odkazem pro budoucí generace.
Budova bývalé školy v Petroupimi
Budova byla slavnostně otevřena a posvěcena 1. dubna 1912, od 1. září 1938 byla dvoutřídní škola přeměněna na jednotřídní. V 70. letech bylo zrušeno mnoho malotřídních škol, stejný osud potkal v roce 1975 i základní školu v Petroupimi. Nadále byla zachována mateřská škola, jejímž zřizovatelem je Obec Petroupim. Od roku 1996 je v prvním patře budovy Církevní základní škola a mateřská škola Archa, jejímž zřizovatelem je pražská diecéze Církve československé husitské, výchova dětí je zde postavena na křesťanských hodnotách.
Hasičská zbrojnice
Postavena roku 1930. Na venkovní zdi je pamětní deska z roku 1946 věnovaná Josefu Velebilovi, okresnímu veliteli hasičstva, jenž zemřel následkem útrap při věznění v Terezíně.