Soběhrdy byly vždy vesnicí nábožensky smíšenou, vedle většiny katolického obyvatelstva zde byla značná menšina reformovaných evangelíků, kteří zde měli od roku 1783 vlastní duchovní správu, kostel i soukromou školu. Katolické obyvatelstvo, které mělo v Soběhrdech dvoutřídní obecnou školu, bylo přiřazeno do Poříčí nad Sázavou, kam vedla neschůdná 7 km dlouhá cesta, takže návštěva farního kostela, zvláště školními dětmi, byla velice obtížná, často i nemožná, proto byla uznána potřeba vybudování menší katolické kaple v Soběhrdech. Na podnět faráře Josefa Beneše z Poříčí byla v roce 1903 vytvořena komise sestávající ze jmenovaného faráře, pak obecního starosty Antonína Kohoutka a řídícího učitele soběhrdského Josefa Kohouta, která si vytkla za úkol postavit v Soběhrdech vedle školy menší mariánskou kapli.
Jak církevní, tak i státní úřady této myšlence přály a podporovaly ji. Za značné podpory císaře Františka Josefa, arcivévody Františka Ferdinanda ďEste, pana kardinála Leona ze Skrbenských, Spolku sv. Bonifáce, profesora Josefa Šprongla a četných dobrodinců se sešlo tolik příspěvků, že mohlo být přikročeno nikoliv ke stavbě pouhé kaple, nýbrž ke zbudování dosti velikého kostela, který pojme až 250 osob. Potřebné plány a rozpočty zhotovil zdarma inženýr Josef Kozlík z Tábora. Stavbu provedl během jednoho roku inženýr František Mařík. Na den Nanebevzetí Panny Marie roku 1907 byl kostel slavně posvěcen a veřejné bohoslužbě odevzdán. Kostel je postaven v pseudorománském stylu, je velmi vkusně proveden a slouží celému okolí k ozdobě.
V apsidě na oltáříku stojí uprostřed socha Panny Marie, po stranách sošky sv. Václava a sv. Metoděje. V lodi kryté plochým stropem visí na straně evangelický krucifix a na protější straně je na konsole umístěna socha Božského Srdce Páně.
Textová verze popisu z knihy „Soběhrdy 650 let - Kronika obce“
Dne 19. srpna za velikého účastenství posvětil farář poříčský, jakožto k. a. vikář za asistence Dp.p. Josefa Šprongla c. k. profesora náboženství z Královských Vinohrad, Jakuba Pittnera faráře v Kozmicích, Františka Regala, faráře ve Vranově, jenž zároveň měl promluvu a Josefa Matěji, kaplana v Poříčí nad Sázavou základní kámen této mariánské svatyně. Do základního kamene uložena byla plechová krabice s pamětní listinou tohoto znění:
„Za slavného panování Jeho Veličenstva císaře a krále Františka Josefa I, když církev řídil papež Pius X, když arcipastýřem Pražské arcidiecéze byl kardinál svobodný pán Lev ze Skrbenských, léta Páně 1906 dne 19. srpna položen a posvěcen byl základní kámen k této svatyni Mariánské v Soběhrdech. Svatyně na tomto kameni zbudovaná ze sbírek zbožných občanů a mnohých dobrodinců, za podpory spolku sv. Bonifáce v Praze a Jeho cís. a král. Výsosti p. arcivévody Františka Ferdinanda, patronátního pána na Konopišti nákladem 10 000,- korun. Stavbu provedl František Mareš inženýr z Benešova. Toho času byl farářem v Poříčí Josef Beneš, starostou v Soběhrdech Antonín Kohoutek, řídícím učitelem v Soběhrdech Josef Kohout. Královno nebes, ochraňuj mocnou přímluvou svou tuto svatyni a celou osadu!“
Mimo uvedenou listinu uloženy ještě do základů časopisy „Čech“, „Meč“, „Národní politika“, „Národní listy“, „Hlasy od Blaníka“ a „Venkov“. Pak běžné peníze: 2 K, 1 K, 20 hal., 10 hal., 2 hal., 1 hal.
Stavbu v novorománském stylu vkusně provedl během jednoho roku inženýr František Mařík. Na den Nanebevzetí Panny Marie - 15. srpna 1907 - byl nový katolický kostel v Soběhrdech posvěcen a veřejné bohoslužbě odevzdán.
Sama slavnost začala v ½ 10, kdy se z Poříčí dostavilo velice četné procesí se sbory hasičskými z Poříčí a Mrače a s hudbou. Zároveň přiblížily se od Benešova kočáry s pozvanými hosty a z celého okolí velké zástupy lidu. Na rozhraní obcí čekával starosta obce s duchovním správcem, se stavebním komitétem, hasičským sborem místním, družičkami a velkým zástupem účastníků, zástupce církevních, státních a samosprávných úřadů, jakož i úřadu patronátního. Po uvítání ubíral se slavný průvod za hlaholu zvonů, hudby a zpěvu k nové svatyni. Za asistence 9 kněží vykonal vsobp. František Vaněček, sídelní kanovník na Vyšehradě, posvátný úkon svěcení, načež promluvil k shromážděnému lidu slavnostní kázání vdp. Ferdinand Schmidt, farář v Chotýšanech. Katolický kostel v Soběhrdech byl tak zasvěcen Nanebevzetí Panny Marie. Po kázání obětoval světitel první slavnou mši svatou, načež odevzdal klíče kostelní duchovnímu správci v Poříčí, jenž v řeči své poděkoval všem dobrodincům, kteří tuto stavbu umožnili. Dojem slavnosti zvýšili svou přítomností: centrální ředitel Jeho císařské Výsosti arcivévody Františka Ferdinanda pan Edmund Eyring s hlavním podkoním Františkem Schneiberkem, patronátní komisař a ředitel panství Konopišťského Plischke, komisař c. k. okresního hejtmanství Iserle, starosta okresu benešovského K. Loula s okr. ředitelem Matouškem. Z duchovenstva přítomni byli kromě světitele a kazatele: děkan Josef Červenka z Benešova, k. o. vikář Josef Beneš z Poříčí nad Sázavou, c. k. prof. profesor náboženství Josef Šprongl z Prahy, farář Josef Pittner z Kozmic, František Regal z Vranova, katecheta Josef Baťha z Kolína, Josef Nádvorník, kaplan ze Žebráka a Josef Matěja kaplan z Poříčí.
Náklad na kostel vzhledem k tomu, že část materiálu byla darována, obnášel pouze 8 400,- korun, na vnitřní zařízení a bohoslužebné potřeby 4 000,- korun, tedy v celku 12 400,- korun
Dle dobového povolení k. a. konsistoře ze dne 24. září 1907 konají se v Soběhrdech pravidelné sváteční bohoslužby tyto dni: Druhý svátek vánoční, velikonoční a svatodušní, pak první neděli adventní, první neděli postní, druhou neděli v červenci (svátek sv. Cyrila a Metoděje) a svátek Nanebevzetí Panny Marie (poutní slavnost), svátek Jména Panny Marie a neděli Růžencovou, po které dny udělila k. a. konsistoř duchovnímu v Poříčí právo binační (tedy sloužit mši svatou v jednom dni dvakrát), aby farní bohoslužby nebyly zkráceny. Mimo to je nutno ještě sloužit tam mši svatou den po pouti kvůli konsumování hostie k požehnání o pouti konsekrované. Tedy 10 povinných bohoslužeb se v Soběhrdech koná. Ostatní jsou dobrovolné ve všední dny, někdy pro školní děti.
Na povinné bohoslužby byl uložen kapitál 1 000,- korun, z jehož úroků dostane se knězi za každou cestu 4 koruny na povoz, též pro varhaníka a kostelníka v Soběhrdech 1 000,- korun a na bohoslužebné potřeby a udržování kostela 1 000,- korun, v celku tedy 3 000,- korun.
Dne 14. července 1911 byl převzat filiální kostel v Soběhrdech do patronátní správy Konopišťské a odevzdány obě renty znějící dohromady na 3 000,- korun do zádušní pokladny, jakožto vlastní kapitál nového kostela Soběhrdského.
Na první neděli postní dne 9. února 1913 byla v mariánském kostele v Soběhrdech kanonicky zřízena křížová cesta vldp.p. Václavem Mizerou, členem řádu františkánského v Praze a za asistence vikáře Beneše z Poříčí a faráře Valenty z Okrouhlice byla posvěcena. Na to konal světitel první pobožnost, počet věřících při této pobožnosti kostel nemohl ani pojmout. Náklad na pořízení křížové cesty byl 115 korun opatřen sbírkou.
V roce 1987 byla provedena pod vedením pozdějšího biskupa p. Antonína Lišky k příležitosti 80. výročí posvěcení oprava omítek. V roce 2002 byla provedena oprava fasády kostela, a to za přispění mnoha dárců - občanů Soběhrd a okolí, obecního úřadu Soběhrdy. Částí prostředků také přispěl farní úřad Poříčí nad Sázavou.