Dějiny škol - škola evangelická helvetského vyznání č.p. 26 v Soběhrdech
Textová verze popisu z knihy „Soběhrdy 650 let - Kronika obce“
V roce 1782 byl v Soběhrdech založen evangelický sbor helvetského vyznání, jako jeden z prvních v českých zemích, pouze rok po vydání tolerančního patentu císařem Josefem II. Přirozenou snahou členů sboru, kteří našli odvahu veřejně se přiznat k doposud zakázané víře, po dlouhých letech utajování a pronásledování, bylo vytvořit podmínky pro děti, aby se mohly veřejně učit v duchu své víry. Proto už v roce 1785 založili při sboru velmi skromnou školu.
Přáním církve evangelické však bylo zřídit vlastní školu na úrovni obecné školy. Velké úsilí v tomto směru vyvíjel od roku 1839 soběhrdský evangelický farář Hynek Juren. Oficiální žádost byla zaslána okresním hejtmanem Klierem dne 22. ledna 1857 na místodržitelství. Na základě výnosu místodržitelského z 11. srpna 1860 vydal krajský úřad v Táboře dne 1. října 1860 prozatímní povolení ke zřízení evangelické školy. Pro získání tohoto povolení se musel soběhrdský evangelický sbor už v roce 1859 písemně zavázat, že všechny náklady na stavbu školy a její provoz, včetně platu učitele, ponese sbor. Dne 10. října 1860 zaslal okresní úřad v Benešově toto povolení s podmínkou, že je nutné vybudovat školu a poslat ke schválení základní listinu. V této základní listině evangelická helvetská církev převzala školu pod svůj patronát a zavázala se na vlastní náklady vystavět školu, krýt její provozní výdaje, roční plat učitele ve výši 210 zl. a 7 sáhů dříví (cca 24 m3) a pečovat o učitelskou vdovu a sirotky.
Získáním povolení věci dostaly rychlý spád a už 28. května 1861 byl H. Jurenem položen základní kámen budoucí školy. Během půl roku byla škola postavena stavitelem Koukolem z Benešova a 8. prosince téhož roku byla škola seniorem evangelické církve Josefem Kubšem ze Kšel za přítomnosti okresního hejtmana Kliera, barona Karla Villanyho ze Střížkova, dalších čestných hostů a členů soběhrdského evangelického sboru slavnostně vysvěcena. Materiál pro stavbu většinou darovaly církve, pomoc poskytl také kníže Lobkowicz z Konopiště.
Vyučování v nové škole začalo 9. prosince 1861. Škola měla poměrně rozsáhlý obvod, přiřazeny k ní byly následující osady: Bedrč, Žíňany, Žíňánky, Phov, Petroupec, Petroupim, Vranovská Lhota, Čerčany, Mrač, Kochánov, Mačovice, Dubsko a Lštění. Tomu odpovídal také vysoký počet dětí, v některých letech až přes 100 žáků. Do školy mělo hodně dětí poměrně daleko, což způsobovalo problémy s pravidelnou docházkou, například ve školním roce 1867/8 bylo zapsáno až 101 žáků, avšak pouze 47 žáků docházelo pravidelně, 49 jenom někdy a 5 žáků nikdy. Například v roce 1896 navštěvovalo evangelickou školu 10 dětí z Čerčan.
Výnosem ministra osvěty a vyučování z 23. října 1876 obdržela škola právo veřejnosti, a tím byla zrovnoprávněna s ostatními školami. To zavazovalo školu vést děti ke státotvornosti, úctě a lásce k říši a panovnickému domu. Obdobně jako na obecné škole konaly se školní slavnosti při příležitosti významných událostí a jubileí panovníka a jeho rodiny. Každý rok byly oslavy štědrovečerního stromku, kde děti dostávaly vánoční nadílku. Kromě toho se konaly školní slavnosti k výročím Mistra Jana Husa, Jana Ámose Komenského a samozřejmě k výročí vydání tolerančního patentu. Zvlášť významná byla oslava dne 12. října 1881, kdy bylo vzpomenuto 100. výročí vydání tolerančního patentu, který přinesl náboženskou svobodu nekatolíkům.
V roce 1904 byl založen polévkový ústav a v upravené místnosti učitelova bytu byly žákům od 1. 11. do 15. 3. vydávány polévky. Tato iniciativa netrvala dlouho a byla zrušena ve školním roce 1906/07.
Škola dostávala finanční podporu od fondu Státní podpory pro evangelické školy, od Školního komitétu českého, také od Zemského výboru království Českého, od Gustav – Adolfského spolku v Lipsku a školního komitétu ženevského. Z peněz státní subvence byly většinou doplňovány učební pomůcky a částečně hrazena údržba budovy a zařízení. I přes tyto finanční přínosy se škola stále potýkala s finančními problémy zajištění provozu.
Od začátku 20. století počet žáků postupně klesal – v r. 1908 na 56, v r. 1909 na 48, v r. 1910 na 46 a v r. 1911 na 43 žáků. Ve školním roce 1909/10 došlo k úsporám v zemských výdajích a soukromé školy ztratily zemskou subvenci, mezi nimi i soběhrdská evangelická škola. Církevní zastupitelstvo chtělo zachránit školu a rozhodlo se, že ji bude udržovat z vlastních prostředků. Ty však byly nedostatečné, a tak byla škola koncem srpna r. 1911 uzavřena. Žáci z evangelické školy od školního roku 1911/12 začali chodit do veřejné školy v obci, do jejíhož školního obvodu patří. K rozhodnutí uzavřít školu přispěla skutečnost, že na jaře 1911 byla započata stavba obecné školy v Petroupimi s předpokladem začátku vyučování 1. 11. 1911. Tím by značně ubylo žáků evangelické školy.
Na školní budovu byla zasazena malá deska s nápisem: „Nechte dítek a nebraňte jim ke mně, neboť takových jest království nebeské“ – Matouš 14.19.
Učitelstvo učící na evangelické škole:
František Mojžíš od 9. prosince 1861 – 15. července 1863
Josef Jiskra od 15. července 1863 – 10. března 1872
Josef Tetřev od 10. března 1872 – 12. srpna 1884
Václav Rous od 12. srpna 1884 – 31. července 1904
Rudolf Veselý od 31. července 1904 – 4. srpna 1911.